Home   Tradiční čínská medicína  Masáže                          sm systém kontakt Ceník

 
 

O reiki                                       Essential Reiki  Reiki techniky

Historie Reiki

 Mikao Usuim a jeho příběh

Reiki je nedostižně jednoduchý a mocný systém léčení dotykem rukou. Jak funguje a čeho se s ním dá dosáhnout - to je námětem tohoto článku, ale abychom Reiki plně ocenili, musíme se nejdříve dovědět, odkud pochází a jak se dostalo na Západ. Příběh se táhne téměř celou psanou historií lidstva a samotný léčebný systém je jistě starší než všechny psané záznamy. Já jsem se prostřednictvím výzkumu a studia velmi snažila odhalit počátky Reiki, ale v mém bádání zůstalo mnoho prázdných míst. Do angličtiny nebyly nikdy přeloženy příliš věcné informace a ještě více informací nebylo v žádném jazyce nikdy zapsáno. Příběh Tradičního Reiki začíná v devatenáctém století, v té době však bylo Reiki již starobylé.

Informace z doby před vznikem psaných záznamů lze získat pouze prostřednictvím mediálních spojení, a ačkoli musí být materiály získané tímto způsobem považovány za spekulativní, jsou nicméně zajímavé a provokující myšlení. I když tyto materiály nemůžeme ověřit, jsou příliš fascinující, než abychom je mohli přehlédnout, a já věřím, že mají velkou hodnotu. V roce 1990 popsala jasnovidka Laurel Steinhiceová pro mou knihu Dreaming the Past, Dreaming the Future, “Snění o minulosti, snění o budoucnosti” (The Crossing Press, 1991) dvanáct zdrojových planet, z nichž pocházeli původní kolonizátoři Země. Většina z nich je situována v hvězdném systému Plejády a několik dalších v hvězdných systémech Síria a Orionu. Lidé se nevyvinuli na Zemi, byli jsme sem přivedeni z mnoha různých planetárních kultur, které nyní některá média popisují ve svých zápisech. Několik učených překladatelů starobylých dokumentů to začíná též potvrzovat, ačkoli v dnešní době to stále ještě vyžaduje kus odvahy.

V roce 1991 jsem požádala Laurel o spojení na téma o původu Reiki. Ona popsala, že Reiki má svůj původ spojený s planetou, z níž také přišli na Zemi bohové a bohyně s mnoha rukama, z čehož vznikla kořenová kultura předpatriarchální Indie. Indický bůh, jehož dnes známe pod jménem Šiva, v té době ženského pohlaví, byl odpovědný za přenesení Reiki na Zemi a chce, aby byl (a) tímto darem známý(-á). Jakmile byla navržena podoba lidského těla pro tuto planetu, bylo Reiki zabudováno do genetického kódu jako nezadatelné právo všech lidí.

Reiki je částí každého z nás. Kdysi patřilo všem a nemělo být nikdy ztraceno. Děti rané Země, v civilizaci, kterou dnes nazýváme Mu, získávaly výcvik prvního stupně Reiki na začátku “základní” školy. Druhý stupeň získávaly ve škole, kterou bychom dnes definovali jako nižší střední škola. Stupeň Reiki číslo tři, výcvik Mistra / Učitele, byl požadován po učitelích a byl dostupný všem, kteří o něj měli zájem. Když lidé z této původní kultury opustili hlavní území Mu a začali kolonizovat území dnes známá jako Indie a Tibet, bylo Reiki stále s nimi, ačkoli Mu byla nakonec ztracena. Zemské změny, které zničily nejdříve Mu a později i Atlantidu, měly za následek vážnou kulturní dezorganizaci, která způsobila, že systém léčení zůstal znalostí několika vyvolených. Když v devatenáctém století hledal jeden Japonec počátky Ježíšovy a Budhovy metody léčení, nalezl je ve starobylých pozůstatcích rané Šivovy kultury, v esoterickém učení Indie.

Příběh Tradičního Reiki začíná v polovině devatenáctého století. Reiki byla nalezena a rozvinuta Japoncem Dr. Mikao Usuim, který byl mimo jiné buddhistickým mnichem. Narodil se 15. srpna 1865 v malé vesničce Taniai v okrese Yamagata v prefektuře Gifu. Tato prefektura leží v blízkosti dnešní Nagoyi. Protože hodně cestoval a věnoval se se studiu, mysleli si mnozí, že pocházel z bohaté japonské rodiny, protože tak to v tehdejším Japonsku chodilo. Nikdo to však nemohl potvrdit. Myslím, že cestoval a studoval spíše jako potulný mnich, který se při svém hledání spíše spolehl na vlastní iniciativu, flexibilitu a boží prozřetelnost, než na bohatství. Víme, že v mládí studoval Kiko v buddhistickém chrámu Tendai na svaté hoře Kurama severně od Kjóta. Kiko je japonská obdoba QI Gongu, řady cviků, které slouží ke zlepšení zdravotního stavu prostřednictvím meditací, dechových technik a pomalých pohybů. Přitom se člověk soustředí na rozvoj a použití životní energie Ki, a k tomu patří také léčivá metoda přikládáním rukou. Při léčitelské metodě Kiko získá člověk pomocí Kiko-cvičení zásobu léčivé energie, kterou pak využívá k léčení. Pokud se tato metoda použije, často to vede k vyčerpání, protože Kiko slouží tak jako osobní energie. Tento bod byl pro Dr. Usuiho velmi důležitý a usídlil se v jeho mozku jako semeno, které později nepozorovaně vyklíčilo a v pozdějším věku pak náhle bohatě vykvetlo. Usui-sensei procestoval při hledání moudrosti celé Japonsko, Čínu a Evropu. Chtěl studovat co nejvíce oborů, například medicínu, psychologii, náboženství a chtěl zasvětit svůj život duchovnímu rozvoji. Protože disponoval dostatečnými duchovními schopnostmi, mohl se připojit k metafyzické skupině Rei Jyutu Ka, ve které se naučil mnohému o duchovním světě. Jeho silná a stále rostoucí touha po vědění mu dopomohla k silnému duchovnímu základu, s jehož pomocí dokázal pochopit význam neuvěřitelného požehnání, které se mu o několik let později dostalo. Díky svému vzdělání a svému velmi zdravému rozumu nalezl práci tajemníka u Shinpei Gota, tehdejšího vedoucího resortu zdraví a blahobytu a později starosty města Kjóto. Jednou z výhod této skutečnosti bylo, že se Dr. Usui seznámil s mnoha vlivnými lidmi z celého Japonska. Tyto kontakty mu umožnily osamostatnit se a stát se úspěšným obchodníkem. Nějakou dobu šly jeho obchody docela dobře, v roce 1914 se však karta obrátila. Protože se vyznal v buddhismu, rozhodl se stát buddhistickým mnichem. Soustředil se na oddanou službu a velmi intenzivně se v ní procvičoval. Pak se vydal na horu Kurama, kde studoval v době svého mládí. Rozhodl se, že se na této hoře podrobí 21 dennímu půstu. Během půstu tam zpíval, modlil se a meditoval. K jeho meditacím patřilo i to, že se postavil pod vodopád a nechal se stékat na hlavu proud studené vody. Na hoře Kurama se tímto způsobem medituje dodnes! Když se jeho pobyt na hoře blížil někdy v březnu 1922 ke konci, vstoupilo do jeho hlavy náhle velké a silné duchovní světlo a on prožil satori, stav osvícení. Ono světlo, to byla energie reiki, kterou pocítil ve formě naladění. Když se toto přihodilo, věděl, že nyní může uzdravovat ostatní, aniž by přitom spotřebovával svou vlastní energii.  Usui-sensei praktikoval reiki nejprve sám na sobě, později předával energii členům své rodiny. V dubnu 1922 přijel do Tokia a založil tam společnost s názvem "Usui Reiki Ryoho Gakkai, což přeloženo znamená "Společnost pro léčení nemocí pomocí Usuiho Reiki". Dále otevřel kliniku v Harajuku, Ayoamě, v centru Tokya a začal s přednáškami a praktikováním Reiki. 9. března 1926 zemřel Usui-sensei na infarkt při výuce Reiki ve Fukuyamě. Pohřbili ho u chrámu Saihoi v tokijské čtvrti Suginami-ku.

Budha, velký spasitel Indie, se narodil v roce 620 před Kristem poblíž hranice s Nepálem. Byl to syn krále a jeho rodné jméno bylo Gautama Siddhartha. Princ byl zcela chráněn před utrpením světa, žil v uzavřeném paláci a nebylo mu dovoleno vycházet z něj ven. Jakmile princ dosáhl dospělosti, zatoužil uvidět skutečný svět tak silně, že neuposlechl otcovo přání a uprchl ze zlatého vězení. Poprvé v životě se setkal se stářím, nemocí, smrtí, bídou a utrpením a to v něm probudilo jeho karmické dědictví a touhu osvobodit všechny lidi od bolesti.

Gautama Siddhartha se zřekl svého bohatství a své milované mladé ženy a zvolil si cestu poutníka bez domova. Spával pod stromy, žebral o jídlo a meditoval o tom, jak zabránit utrpení. Zatímco seděl jednoho dne v meditaci pod fíkovníkem, byl mu vyjeven způsob, jak léčit všechny lidi a toto zjevení pod stromem Bódhi bylo prvním osvícením. Budha Šákjamuni odhalil, že lpění na světských věcích i lidech s chtivostí a negativismy, jež takové lpění nevyhnutně způsobuje, je zdrojem lidského utrpení. Činnost založená na tomto lpění produkuje karmu, positivní i negativní, která drží lidského ducha na zemské rovině. Karma způsobuje, že se lidé znovuzrozují stále znovu, za účelem rozřešení těchto situací. Znovuzrození a život na zemské rovině jsou zdrojem lidského utrpení a přesto nelze karmu vyčistit jinak než reinkarnací do lidského těla.

Odpověď na tento paradox, jak rozřešit karmu a ukončit cyklus reinkarnací a znovuzrození, je podstatou buddhistického učení. Tato filosofie, která přijímá bohy a Bohyně kterékoli kultury, ve které je praktikována, měla dalekosáhlý vliv na všechna přednější náboženství včetně křesťanství. Buddhistické učení je založeno na principu soucitu ke všem živým tvorům, neagresi vůči lidem a zvířatům a nelpění při pomoci druhým. Pro buddhisty znamená léčení mnohem více než jen léčení těla, neboť je třeba léčit také mysl a emoce a léčení musí být ze všeho nejdříve duchovní. Svět je viděn jako iluze, výtvor Mysli odvozený od Prázdna. Mnohá podobenství a příběhy, jež byly později nalezeny v křesťanství, jsou převzaty přímo z buddhismu, včetně podobenství hořčičného semínka, příběhu o marnotratném synovi, kázání na hoře a zjevení zla v poušti.

Budhovo odhalení Cesty k osvícení zpřístupnilo osvícení ostatním. Gautamu Siddharthu následovalo několik Budhů a několik Bytostí známých jako Bódhisattvy. Bódhisattva (spasitel) je osoba, která dosáhla osvícení, a nemusí tedy již reinkarnovat. Přesto se vrací na Zemi v těle, aby vyvedla ostatní z bolesti a utrpení a přivedla je spolu s sebou k osvícení. Dvě nejznámější ženské Bódhisattvy, ačkoli buddhismus v tomto ohledu jmenuje několik žen, jsou Kwan Jin v Číně (v Japonsku nazývaná Kannon) a Tara v Tibetu. Já věřím, že Marie a Ježíš jsou také příklady Bódhisattev.

Budha a několik dalších Budhů, kteří jej následovali, byli nazýváni Velcí lékaři (jak byl později nazýván i Ježíš). Na léčení, fyzické i duchovní, byl v rané buddhistické praxi kladen takový důraz, že se později stalo normou odrazovat od něj jako od rozptylování na cestě k osvícení. To, co je dnes známé pod názvem Reiki, bylo v Indii známé od časů Gautamy Siddharthy. Částečně to bylo popsáno v buddhistických Sútrách (svatých knihách), ale pravděpodobnější je, že to bylo přenášeno prostřednictvím ústního podání. V několika raných buddhistických spisech jsou popsány spíše účinky duchovního léčení - svoboda od utrpení a reinkarnací v “Čisté zemi”, kde je možné dosáhnout osvícení - než skutečné léčebné metody. V několika textech jsou popsány rituály a modlitby vzývající Budhu Léčení.

Pojmy, známější na Západě, jako jsou psychické techniky, vizualizace, zasvěcení / naladění, meditativní stavy a duchovní léčení týkající se mysli, emocí a těla označují formu buddhismu nazývanou Tantra neboli Vadžrajána. Tantra je vysoce esoterickou formou mahajánového buddhismu, který se vyvinul v Tibetu. Vyžaduje úplnou oddanost a mnoho let psychického meditativního tréninku. Tantra je na Západě mylně známá jako sexuální praxe; jejím cílem je však soulad a jednota se všemi Bytostmi. Tento soulad je zosobněn vizualizovaným - ne tělesně - sexuálním partnerem. Dvěmi odnožemi tantrické praxe jsou rozvoj psychických schopností a léčitelské dovednosti. Adept se je učí používat jen tehdy, když je to nutné, neboť představují rozptýlení od procesu osvícení.

Tibetského buddhismu se také týká pojem Tulkové, reinkarnace se zachovalou pamětí předchozího života u jistých adeptů na vysokých úrovních. Dnešní Dalaj Láma je příkladem Tulky. Určitou dobu po Dalaj Lámově smrti začnou mniši jeho řádu hledat jeho reinkarnaci, kterou určí pomocí početných znamení a testů. Nový Láma, ještě jako dítě, je potom vzat do kláštera, kde podstoupí výcvik, aby mohl pokračovat v úloze, již ve svém minulém životě opustil. Jedná se o důležité spojení mezi mystickým buddhismem a Ježíšem, které bude dále popsáno.

Psaný materiál o tantrickém buddhismu nenabízí jasné a podrobné popisy jak dosáhnout Cesty. Takový materiál je určen pouze adeptům a je předáván ústně. Spisy jsou pečlivě chráněny ze strachu z profanace, a proto jsou zapsány úmyslně tak, aby byly nesrozumitelné. Po učiteli se požaduje, aby rozluštil mystický jazyk, a to pouze v případě studentů, kteří jsou pokládáni za kvalifikované a připravené. Učení je někdy ztracené, jestliže Učitel/Mistr neuzná studenty za vhodné jeho přijetí; ztracená cvičení lze příležitostně znovu nabýt psychickým znovuobjevením. Tibetská Tantrická Sútra lotosového květu, text napsaný v prvním nebo druhém století př. n. l., nabízí symbolickou formuli pro techniku Reiki.

Jak se mohla tato technika léčení pomocí Reiki - ačkoli je Reiki japonské slovo, v té době by se tak nenazývalo - dostat k Ježíšovi na Střední Východ? Podle německého spisovatele a badatele Holgera Kerstena v jeho fascinující knize Jesus Lived in India (“Ježíš žil v Indii”, nakl. Alternativa, 1996), byl Ježíš reinkarnovanou Bódhisattvou, jak bylo popsáno výše - Tulkou. Jeho narození bylo členy buddhistického řádu očekáváno a “tři mudrci” se řídili neobvyklou astrologickou konjunkcí v roce 5 př. n. l., aby jej nalezli. Buddhismus byl v té době již rozšířen po celém Východě a buddhistická centra byste nalezli i ve většině zemí Středního Východu.

Hledané dítě by v té době mělo již dva roky a hrozilo by mu nebezpečí ze strany Heroda, který obdržel proroctví o esejském novorozeném vůdci, jenž měl zpochybnit římskou vládu. Esejský klášter buddhistického typu existoval v Kumránu poblíž jeskyní, v nichž byly později nalezeny Svitky od Mrtvého moře. Jako mystický řád a možná dokonce buddhistický řád byli Esejci o těchto proroctvích uvědomeni. Do esejského učení patřily pojmy jako reinkarnace a karma, nesmrtelnost duše, milosrdný pokoj a prostý život. Když v malém Ježíšovi poznali Tulku, kterého hledali, nebo snad když byli přivoláni Esejci, kteří jej poznali, vzali “mudrci” chlapce a jeho rodinu s sebou na Východ. Dítě bylo vychováváno a vzděláváno nejprve v Egyptě a potom v Indii. Když pronikl do buddhistického výcviku Mahajány a Vadžrajány, vrátil se v dospělosti do Jeruzaléma jako buddhistický adept a léčitel Reiki. Byl také Bódhisattvou.

Holger Kersten se vydává po stopách zbytků Ježíšova života, předkládá logické argumenty pro to, že přežil Ukřižování. V buddhistických Sútrách existují četné zmínky o Ježíšovi jako o Issovi nebo Yuz Asafovi a jako o Ibn Yusfovi v islámských zápisech. Většina pramenů popisuje jeho minulost nebo se zmiňuje o jizvách po ukřižování, čímž je identifikace neomylná. Ježíš přežil a žil dlouhým a uznávaným životem jako svatý muž v Indii. Hroby Marie, Maří Magdalény a Yuz Asafa (Ježíše) jsou známá a vážená posvátná místa v Mari v Pákistánu (Marie), v Kašgaru v Indii (Maří Magdaléna) a ve Šrínagaru v Indii (Ježíš). Místa jsou zřetelně označena. Kersten cituje dvacet jeden dokument, které popisují Ježíšovo obydlí v Kašmíru v Indii po ukřižování plus četná příznačná místní jména.

Mnohé z těchto učených informací byly potlačeny Křesťanskou církví, která odráží spíše učení svatého Pavla nežli buddhismem ovlivněného Ježíše. Historický Ježíš je fascinující postava a jeho přítomnost v příběhu Reiki je prokázána. Jestli cvičil v metodě léčení také druhé - a v Novém zákoně se říká, že učil přinejmenším své učedníky - tak Reiki dosáhlo větší části Starého světa mimo Indii, než bylo do této chvíle známé. Z křesťanské doktríny se Reiki vytratilo pravděpodobně po zásahu Pavla, který, jak se zdá, přehodnotil Kristovo učení. Kolem pátého století byly z církevního kánonu vypuštěny zásadní pojmy, jako znovuzrození a karma, a Ježíšova metoda léčení - která mohla být tak užitečná - byla pro rozvíjející se Západ také ztracena. Léčení zůstalo aktivní pouze u buddhistických adeptů, kteří je používali, ale nepropagovali jeho existenci.

Hawajo Kawamurová se narodila 24. prosince 1900 v rodině sběračů ananasu v Hanamaulu na ostrově Kauai v Havajském souostroví. Hawajo byla na práci na plantáži příliš malá a slabá, a tak začala pracovat ještě na škole, kde pomáhala učit mladší děti a pracovala jako prodavačka v bufetu. Jakmile opustila školu, byla jí nabídnuta práce služky v domě vlastníka velké a výnosné plantáže. Na této plantáži žila další dvacet čtyři roky a za tu dobu se stala hospodyní a knihovnicí, což vyžadovalo vysokou spolehlivost. Poznala Saičiho Takatu, účetního plantáže, za něhož se v roce 1917 provdala. Měli spolu dvě dcery a žili šťastně. Saiči Takata zemřel na infarkt v říjnu 1930 ve věku třiceti dvou let. V dalších pěti letech se u Hawajo Takatové, vdovy se dvěma malými dětmi, rozvinulo nervové vyčerpání a vážné fyzické problémy. Jako diagnóza bylo stanoveno onemocnění žlučníku, které vyžadovalo chirurgický zákrok. Hawajo však měla dýchací obtíže, které znamenaly nebezpečí při použití anestetik. Její zdravotní stav se zhoršil a bylo jí řečeno, že bez chirurgického zákroku nepřežije, ale že operace by pro ni také mohla znamenat smrt. Poté, co v roce 1935 zemřela její sestra, jela to paní Takatová oznámit svým rodičům, kteří se mezitím vrátili do Tokya, a později nastoupila do Maedovy nemocnice v Akasace. Po několik týdnů odpočívala v nemocnici a potom byla naplánována její operace. V té době byl u ní odhalen také zánět slepého střeva a nádor plus žlučníkové kameny. V noci před operací uslyšela hlas, který říkal, “Operace není nutná.” Znovu jej uslyšela na operačním stole, zatímco byla připravována na aplikaci anestetik. Vstala tedy ze stolu a zeptala se chirurga, jestli existuje nějaký jiný způsob uzdravení. Doktor jí řekl, “Ano, pokud by mohla zůstat v Japonsku dostatečně dlouho,” a pověděl jí o Reiki klinice Čudžira Hajašiho. Chirurgova sestra, která byla Hajašiho léčiteli uzdravena a vyškolena v Reiki, ji tam onoho dne zavedla. Paní Takatová žila na klinice a za čtyři měsíce byla zcela uzdravena na těle, mysli i duchu. Požádala, aby mohla být v Reiki vyškolena, byla však nejprve odmítnuta. Ne proto, že byla ženou, ale proto, že byla cizinka. Hajaši nechtěl, aby praxe léčení prostřednictvím Reiki opustila v té době Japonsko. Nakonec se uvolil na přímluvu chirurga Maedovy nemocnice. Hawajo Takatová obdržela výcvik v Reiki I na jaře roku 1936. Přidala se k týmu léčitelů, kteří pracovali na klinice, a v roce 1937 obdržela stupeň Reiki II a vrátila se na Havaj. V Japonsku prožila dva roky. Její první Reiki klinika byla v Kapaa a Hawajo byla ve své práci úspěšná. Podařilo se jí získat licenci masážní terapeutky, a tím se právně chránit před dotírajícími úřady. V zimě 1938 navštívil Čudžiro Hajaši Takatovou na Havaji a společně absolvovali přednáškové turné. V té době dostala Takatová od Hajašiho výcvik Reiki III a 22. února 1938 vyhlásil Hajaši Hawajo Takatovou za Mistra/Učitele a svého nástupce. Trval na tom, aby nedávala zasvěcení zdarma. Také jí řekl, že když ji povolá, musí okamžitě přijet za ním do Japonska. V roce 1939 otevřela své druhé léčitelské centrum v Hilu. V roce 1941 se Takatová jednoho rána probudila a v duchu uviděla Hajašiho, jak stojí u její postele. Věděla, že toto je ono povolání, vydala se tedy příští lodí do Tokia. Když Takatová přijela na Reiki kliniku, Čudžiro Hajaši, jeho žena Čie Hajašiová i další japonští mistři Reiki byli přítomni. Hajaši jí řekl, že se blíží velká válka a že všichni, kteří se zabývají Reiki, by zahynuli a klinika by byla zavřena. Již dříve se obával, že Reiki bude pro svět navždy ztraceno, a proto učinil svým nástupcem Takatovou - cizinku. Čudžiro Hajaši dále řekl, že jako námořní důstojník v záloze byl povolán do služby a že jako léčitel a doktor by nemohl brát lidem životy. Rozhodl se namísto toho přijmout svou vlastní smrt, a proto povolal Takatovou.

10. května 1941 si Čudžiro Hajaši za přítomnosti svých studentů zastavil psychickým způsobem srdce a zemřel. Velká válka, kterou předpověděl, byla 2. světová válka a Reiki skutečně z Japonska zmizelo. Čie Hajašiová přežila, ale jejich dům i klinika byly obsazeny a ona zde již nemohla provozovat léčitelské centrum.

Díky Takatové Reiki nezaniklo. Ona je přinesla nejprve na Havaj, potom na pevninu do Spojených států a konečně do Kanady a do Evropy. Dožila se osmdesáti let, ale vždy vypadala o desítky let mladší. V systému léčení Reiki vyškolila stovky lidí. V posledním desetiletí svého života, v období let 1970-1980 zasvětila dvacet dva mistrů Reiki, mužů i žen. Hawajo Takatová zemřela 11. prosince 1980.

Jestliže byl některý z pacientů na její léčitelské klinice vážně nemocen a potřeboval četná léčení, vyškolila někoho z jeho rodiny v Reiki, aby mohl léčbu vykonávat. Když byl pacient dostatečně silný, byl také vyškolen. Takatová vyučovala pomocí příběhů a příkladů. Nedovolila, aby si její studenti dělali poznámky, a nikdy neučila dvě třídy stejným způsobem. Někdy začala s léčebnými polohami u hlavy a jindy uprostřed těla nebo dokonce u chodidel. Při vyučování mistrů Reiki, stupně Reiki III, se její práce také lišila. Mistři/Učitelé, které vyškolila, nebyli všichni učeni stejným způsobem.

Studenti paní Takatové, dokonce i členové její rodiny museli vždy za výcvik zaplatit. Dospěla k pocitu, že je to opravdu nezbytné a že lidé, kteří za své učení nezaplatili, si toho dostatečně nevážili a Reiki nepoužívali. Cítila, že ti, kteří za učení nezaplatili, neměli úspěchy v podnikání ani v životě.21 Učitelé, které vyškolila, také požadovali vysoké ceny, dosti vysoké na to, aby učinily Reiki finančně exkluzívní, pro většinu lidí nedosažitelné.

Podle mého názoru jsou vysoké ceny za jakýkoli systém léčení v dnešním světě plném útrap morálně nesprávné, ačkoli na tom má také zásluhu pochopení a zkušenosti paní Takatové. Někteří studenti si skutečně Reiki neváží, protože za něj dost draze nezaplatili. Americká kultura podporuje tento pojem respektu založený spíše na zaplacených cenách než na skutečné hodnotě. Já jsem však zjistila, že i když pár studentů nechápe hodnotu toho, co obdrželi, Reiki je jim stále ještě určitým důležitým způsobem k užitku.

Od smrti Hawajo Takatové prošlo Reiki na Západě mnohými změnami. Phyllis Furumotová, vnučka a následnice Takatové, byla jmenována Velmistryní Usuiho Tradičního Reiki. Techniky a metody učení prodělaly změny a Reiki se rozvinulo do několika větví. Každá z těchto větví tvrdí, že uchovává tu jedinou správnou cestu, skutečností ale zůstává, že všechny metody fungují a všechny byly odvozeny od učení Hawajo Takatové.

Reiki se od dob Mikaa Usuiho, Čudžira Hajašiho a Hawajo Takatové mění a vyvíjí. Dosahuje k více lidem, zejména tam, kde netradiční učitelé již nyní nepožadují příliš vysoké poplatky. Jak Budha učil léčení přikládáním rukou a jak se to naučil Ježíš a předával dále již dnes není známo. Počátky Reiki musí být uctívány, musíme však zároveň respektovat měnící se svět a měnící se potřeby lidí a Země. Já doufám, že tato kniha pomůže předávat učení Reiki při zachování účinných metod tak, aby již nikdy nebyly ztraceny, a při současném posouvání Reiki na dosah těm, kteří se je chtějí naučit. Reiki je láska a v této době planetární krize potřebujeme všichni tolik lásky, kolik jen můžeme dostat.

zdroj: "Essential Reiki" a William Lee Rand